O globusech obecně

Globus – kartografické dílo i dekorace do bytu

Mgr. Tomáš Lejsek, www.globusy.cz

 Papírové mapy postupně mizí vlivem využití družicového příjmu (GPS, Galileo) v chytrých  telefonech, autonavigacích a dalších přístrojích. Klasické knihy, tedy i průvodce, pomalu nahrazují elektronické čtečky, tablety. Poslední knižní veletrh ve Frankfurtu, který je největším na světě, tak ukázal v hale vyhrazené turistické literatuře překvapivý obrázek.  Velkou výstavní plochu zabrala nabídka globusů a nástěnných map.

 Dnešní globusy mají velice moderní a zároveň elegantní vzhled. Většinou jsou prosvícené a plní kromě výukové i dekorativní funkci.

Trochu kartografie a didaktiky

Globus je zmenšený trojrozměrný kulový model Země. Ve skutečnosti však Země nemá tvar přesné koule, ale je na obou pólech zploštělá. Rozdíl vzdáleností od středu planety k rovníku a od středu k pólům se liší o několik desetin procenta. Ani elipsoid však není přesné pojmenování pro tvar Země, neboť severní polokoule je o něco větší než jižní. Země je proto doslova a do písmene šišatá, tzv. geoid.

 Globus je uchycen na šikmo z důvodu větší názornosti. Je-li globus postaven na stůl, představuje jeho deska rovinu ekliptiky, tj. dráhy Země okolo Slunce. Osa Země je pak v odpovídajícím náklonu vůči této rovině, tak jako je tomu ve skutečnosti - 66 stupňů, 33 minut. Při pohybu globusem kolem pomyslného Slunce je pak zřejmý důvod rozdílnosti teplot v ročních obdobích v závislosti na úhlu směru dopadajících slunečních paprsků.

 Na otázku, zda je lepší globus nebo mapa neexistuje jednoznačná odpověď. Každá pomůcka má své výhody i nedostatky Globus je ideální pro pozorování rozsáhlých území, neboť jsou na něm vzájemné polohy všech míst zakresleny velice přesně. Zobrazení Země je zároveň úhlojevné a délkojevné. Pokud stejně rozsáhlou oblast (například území Severní Ameriky) zachycuje mapa, nelze se vzhledem k zakřivení zemského povrchu vyhnout jistým zkreslením. Naopak, pro podrobnější studium konkrétní oblasti (například České republiky) je bezesporu vhodnější mapa.

Pro školní účely se vyrábějí ještě slepé popisovací globy, na kterých chybí jakýkoli popis. Geografické názvy se doplňují speciální fixou, která se dá opakovaně z povrchu setřít.

 Základní typy

Můžeme definovat tři základní typy globusů, rozlišitelné podle toho, co znázorňují. Klasické „školní“ globusy znázorňují především přírodní jevy a útvary, tj. pohoří, nížiny, řeky atd. Zatímco vodní plochy jsou modré, souš má barvu od zelené po tmavohnědou v závislosti na nadmořské výšce (sled barevných vrstev se nazývá barevná hypsometrie). Druhým typem býval globus politický. Ten zachycuje hlavně administrativní členění - souš je rozdělena hranicemi států, přičemž plocha každého má jinou barvu. Kromě hlavních měst jsou na mapkách zemí znázorněna i další významná sídliště, případně trasy železnic, moře křižují linky lodní dopravy atd.

Současné globusy spojují fyzicko - geografickou náplň s politickou. Jednoduchým řešením: uvnitř koule je žárovka, jejíž světlo po rozsvícení zvýrazní barevné plochy a globus se stává politickým. Technická poznámka: žárovka je vyměnitelná. Kompromisem mezi oběma výše zmíněnými typy globusů je nesvítící globus obecně geografický. Na něm jsou souše v zelenohnědých odstínech, s popisky důležitých pohoří a nížin a zároveň s naznačením hranic jednotlivých států se zakreslenými hlavními městy. V nabídce vydavatelstvích jich ovšem již mnoho nebývá.

Názvosloví u většiny těchto globusů na našem trhu je české, používá se i česká transkripce názvů států, měst i přírodních útvarů. Výrobci jsou nejčastěji italští a němečtí, překlad a korekci by tedy měl dělat někdo s minimálním geografickým vzděláním. Daleko zajímavější výrobky, hlavně po designové stránce, zakoupíte v originále.

Velikost a měřítko

Průměry stolních globusů se nejčastěji pohybují v rozmezí od 20 do 40 cm. Právě na velikosti globusu závisí jeho měřítko a tedy i podrobnost. Měřítko lze přibližně vypočítat z poměru průměru globusu a poloměru Země (6378 km). Globusy s průměrem 20 cm mívají proto měřítko 1:64 000 000, modely o průměru 40 cm 1:32 000 000.

Ačkoli existují určité poučky a normy, kolik údajů má být při určitém měřítku mapy zakresleno na jednom centimetru čtverečním, v praxi se obvykle vychází z tematického zaměření globusu. Generalizace je tedy nutná hlavně u menších globusů. I z toho je patrné, že více informací obsahují globusy s větším průměrem, menší globusy mají spíše jen orientační funkci.

Reliéfní modely

Velice efektním dojmem působí reliéfní globusy (někdy nazývané 3D), jejichž povrch není hladký, ale plasticky znázorňuje všechna pohoří a nížiny. Hladké tak zůstávají obvykle jen rozsáhlé vodní plochy, u některých druhů jsou dokonce i oceány „zvrásněny“ mořskými příkopy. Vertikální měřítko, podle nějž jsou jednotlivé výstupky představující horstvo vytvořeny, je ovšem poněkud upraveno vůči měřítku celého globusu. V případě modelu s průměrem 40 cm (měřítko 1:32 000 000) by totiž například Mt. Everest představoval hrbolek o výšce 0,28 mm. Běžně však mívá výšku 1-1,5 cm.

Dětské a výukové globusy

 Vše co v posledních deseti letech nazvete dětské má velkou šanci na prodejní úspěch. Po boomu dětských nástěnných map tak následuje i výroba globusů určených pro děti předškolního a školního věku. Jde většinou o základní globusy od průměru 11 cm s potlačenou geografií a vyzdviženou nějakou tematickou složku – děti tak přímo vidí místa kde žije žirafa, rostou baobaby, stojí Eiffelova věž nebo se pěstuje rýže. Edukativní charakter mohou dále posilovat různé kvízy, karty, tabulky související s kresbami a obrázky. Starší zájemce potěší nové interaktivní modely – databanka různých údajů přímo spojená s globusem. Stačí vypsat například název národního parku a dané místo se rozsvítí. Naopak u jiných typů namíříte elektronickou tužkou na určitý bod na globu a dostanete hlasovou informaci.

Dekorace a design v hlavní roli

V závislosti na použitých materiálech mohou plnit globusy výraznou dekorativní funkci. Většina globusů pro školní potřeby má stojánek a rameno (poledník) z plastu. Základ tvoří dvě polokoule vyrobené z akrylátového skla nebo plastu polepené strojově foliemi s potiskem. Ty se do sebe později zasadí, slepí dohromady silikonem a zajistí průhledným proužkem. Dražší a hezčí variantou je foukané křišťálové sklo popřípadě dřevo, které se ručně kašíruje (polepuje) jednotlivými mapovými segmenty, těch bývá po dvanácti na každé polokouli. Průměry bývají klidně i větší než 50 centimetrů. U těchto globusů bývá pak samozřejmostí dřevěný stojánek a kovové rameno různých barev a tvarů.  Časté je ladění do retro stylu, v levnější variantě jde o současné mapy, které mají jen historizující úpravu. Barvy jsou většinou laděné dohněda a ve volných prostorách (oceány) plují plachetnice, vyskakují delfíni či se potápějí velryby. Jinou variantou může být globus s přetištěnými originálními historickými mapami. Vyloženě designové úpravy často s původní geografickou ideou nemají mnoho společného. Barvy jsou divoké (růžové moře, oranžové kontinenty), používají se materiály jako ocel, mramor, guma, otáčí se kolem více os, levituje ve vzduchu nebo dokonce netvoří Zemi koule ale krychle.

Specialitou u některých dekorativních globů je využití vnitřního prostoru jako servírovacího stolku, pojízdného baru nebo lampy. Podstavec pak tvoří vysoká noha, víceramenný košík, barokní trojnožka a další fantastické konstrukce.

Globusy nezemské

Zvláštní kategorií globusů jsou modely, které nezachycují povrch Země. Zmínit můžeme například globus hvězdné oblohy s vyobrazením všech souhvězdí. Ta jsou ve skutečnosti vyobrazena obráceně jak by je pozorovatel viděl ze středu globusu. Hvězdy mohou být opatřeny názvem, a pospojovány čarami tak, aby tvary jednotlivých souhvězdí po rozsvícení dobře vynikly. Existuje dokonce i globus Měsíce, Jupiteru a ostatních planet.

Nač si dát při výběru pozor

 Globusy se dnes vyrábějí tak, že se k sobě spojí dvě potištěné polokulové skořepiny z plastu. Právě místo spoje je třeba řádně prohlédnout a zjistit, zda je globus dobře slícován, tj. zda nejsou obě polokoule vůči sobě posunuty.

Globus je ve skutečnosti mapa, neboli tiskařské dílo, na němž mohou být chyby. Těžko lze v prodejně pročítat veškeré popisky, ale nikdy neuškodí věnovat pozornost alespoň namátkově několika největším. Nechte si překontrolovat zda svítí a ukázat výměnu žárovky.

Historie výroby v českých zemích a ve světě

Opomeneme-li pokus Řeka Krata z Malu (150 př.n.l.), tak nejstarší dochovaný globus (latinsky-koule) pochází z konce 15. století a nazývá se Behaimův, podle Martina Behaima - původně kupce, později zeměpisce a mořeplavce. Roku 1484 se zúčastnil jako navigátor námořní výpravy podél západoafrického pobřeží. Po návratu do Norimberka (1492) začal skládat zatím nejstarší globus.  Má průměr 54 cm, tvoří jej dřevěné obruče, pokryté papírem a sádrou.

 U nás se dochovala dvojice glóbů zhotovená v letech 1695–1697 pro knihovnu olomoucké jezuitské univerzity. Vynikají jak svou výzdobou, tak rozměry – každý exemplář má průměr 125 cm a jeho obvod činí úctyhodných 397 cm. Dobře známý je výrobce globusů Mistr Martin Bacháček z Nauměřic, profesor pražské univerzity. Ten jej roku 1606 nabízel ke koupi i pražské univerzitě.

Později vynikli Josef Juttner, Jan Ev. Wagner a kartograf Václav Merklas, autor mnoha map a prvního zeměpisného atlasu v první polovině 19.století. První jeho globus byl malý kapesní o průměru 7 cm. Zasloužil se o hromadnou výrobu globusů s českým názvoslovím. Merklas se později odstěhoval na Slovensko a výrobu předal Janu Felklovi. Ten přenesl výrobu do Roztok a začal s výrobou globusů o průměrů 21 a 32 cm.